REGION Zatímco budete stát ve frontě s dopisem, načepují vám na poště pivo nebo nalijí panáka. U okénka vám pak pošťačka sdělí: Nechcete vložky? Máme je dnes v akci.
Tak nějak se dá s nadsázkou popsat budoucí vývoj ve státním podniku, který si po mediální kritice v minulém týdnu přestal hrát na trafiku a stáhl z prodeje cigarety. Dál však nabízí tyčinky, žvýkačky a dokonce i ponožky.

I nás před časem zarazila v Jablunkově přepážka oblepená krabičkami cigaret odshora až dolů. Tento sortiment sice dostal stopku, jenže pracovnice přepážek jsou dál nuceny k určitému obratu na zboží, které nemá s ideou pošty nic společného. Ke koupi tyčinek, ponožek, žvýkaček a dalších věcí přemlouvají pošťačky zákazníky mezi vypisováním složenek. Karel Pokorný podotkl, že skřípe zuby, když potřebuje poslat jeden dopis a rodiče s dětmi před ním dumají, jestli si vzít čokoládovou, nebo malinovou tyčinku.

Kauzu cigarety versus pošta, která v době, kdy stát brojí proti kouření, pobouřila i politiky, však v hospodách rozvedli hosté do nekonečných možností. Když v televizní reportáži slyšeli, že vedení pošty nutilo doručovatelky, aby smíšené zboží nabízely i při roznášení dopisů po chalupách, jeden z nich navrhl: „Možná by jim za kolo mohli připojit vozík s pípou. U branky by pak po podpisu doručenky mohly každému načepovat pivo. Nebo mít v kabele lahvinku a rozlévat po panácích, na tom se přece nejvíc vydělá,“ přemítali muži. Nemysleli to zle, ani si nechtěli dělat legraci z doručovatelek, jen si po svém debatovali o na hlavu postavených přivýdělcích pošty.

Podle tiskové mluvčí České pošty Marty Selicharové je ale vše v pořádku. „Zajišťujeme na svých provozovnách i prodej drobného zboží. Pracovnice přepážek tudíž mají v popisu práce tyto produkty nabízet. Nechápu vyjádření o prodeji nesmyslů – doplňkové zboží tvoří značnou část našich příjmů. Česká pošta není dotovaná a ani nemá žádné příjmy ze státního rozpočtu. Na svůj provoz si musí sama vydělat,“ zdůraznila Selicharová.

Mluvčí jsme se ještě dotazovali, kdo vlastně hlídá exspirační dobu tyčinek, oplatků a dalších věcí ke konzumaci, kdo jí dodává všechno to smíšené zboží od potravin po ponožky, zda jedna firma pro celou ČR vybraná ve výběrovém řízení. Neodpověděla. A to ani na druhou otázku, zda by manažeři České pošty neměli popřemýšlet a najít k přivýdělku nějaké jiné, poštovním službám příbuzné činnosti.

Tak jsme se obrátili na politiky z regionu. Co říkají na to, že se z poštovních poboček stávají jakési obchody se smíšeným zbožím?
„Máte pravdu. I já už jsem na pobočkách pošty zaregistroval prodej věcí, které tam podle mého názoru absolutně nemají co dělat. Pošta má poskytovat služby v oblasti listovních a peněžních služeb, není to žádný koloniál, trafika, večerka ani obchod se smíšeným zbožím,“ uvedl senátor Petr Gawlas (ČSSD) shodně s poslancem Karlem Fiedlerem (hnutí Úsvit přímé demokracie). Fiedler dodal, že když pracovníci pošty na přepážkách vnucující klientům všechno možné, co s původními aktivitami pošty má pramálo společného, návštěvníky to spíše obtěžuje. „A nelze si nevšimnout, že ani zaměstnanci pošty u přepážek tímto nejsou vůbec nadšeni,“ sdělil Fiedler.

Jak doplnil Gawlas, není žádným tajemstvím, že pošta má ekonomické problémy. Lidé už dnes čím dál tím méně využívají klasické poštovní služby, jako jsou dopisy, nebo pohlednice. Předloni byl navíc České poště novelou zákona o poštovních službách zrušen poslední monopol, který v oblasti doručování zásilek měla - drobné poštovní zásilky do 50 gramů nebo do 18 korun. Balíky v předvánočním období to jistě nezachrání.

„Pošta je firma jako každá jiná. Musí generovat zisk, aby mohla smysluplně fungovat. Na druhou stranu se mi také nelíbí, kam se obchodní model České pošty posouvá. A nejedná se jen o prodej pouťového zboží nebo dokonce cigaret. Upozorním i na problematický prodej finančních a bankovních produktů, jako jsou životní pojištění apod., na který se pošta zaměřuje v posledním období čím dál tím výrazněji,“ řekl senátor. Dodal, že pracovnice pošty, které ze své podstaty ani nemohou být na nabízení podobných věcí řádně proškoleny, je lidem nabízejí u okénka mezi prodejem poštovních známek a platbou za složenky. Sjednávání životního pojištění je podle něj přeci věc, u níž bychom měli mít dostatek času na promyšlení a zvážení výhod a nevýhod jednotlivých nabídek. Následky špatně zvoleného finančního produktu nás mohou pronásledovat dlouhé roky.

„Jenže bylo by naprosto chybné výtky směřovat na pracovnice na pobočkách. Ty jsou v tom naprosto nevinně. Zhruba před rokem jsem dokonce zaregistroval dopis zaměstnanců pošty směrem k odborům, v němž upozorňují, že situace na poště se stává neudržitelnou. Klasická poštovní práce prý ustupuje do pozadí před získáváním produktů, jež se nově staly hlavní prioritou České pošty. Úspěšnost prodeje těchto produktů prý dokonce ovlivňuje jejich plat, čímž se dostáváme někam na úroveň nátlakového podomního prodeje, typu „prodat za každou cenu“. Když neprodám, tak nevydělám,“ sdělil Gawlas.

„Služby pošty je třeba vrátit tam, kde mají být, a pokud pošta objektivně potřebuje hledat další zdroje svých příjmů, měla by je hledat pouze nebo především v oblastech, které spadají do její oblasti. Na trhu kurýrních zásilek měla pošta na počátku tu nejvýhodnější pozici a řekl bych, že o určitou část tohoto podílu přišla na úkor jiných přepravců zbytečně,“ uvedl Fiedler.

Zmínil ještě, že nemusíme vždy hledat nové originální české cesty. Ne vždy se to vyplatilo. „Mnohem jednodušší by bylo inspirovat se zkušenostmi z okolních států, jako je třeba Rakousko a Německo,“ doplnil poslanec.

Jana Gartnerová

Článek vyšel 4.3.2014 v týdeníku Horizont